Jak pomohla regrese u depresí a problémů v partnerských vztazích

Markéta byla sympatická, velmi hubená, blondýnka s dětským výrazem, ale překvapivě hlubokými vráskami v obličeji, které zdaleka neodpovídaly jejím třiceti šesti letem. Působila jak zvláštní kombinace dítěte a staré babičky, která již něco pamatuje. Na první pohled byla velmi emočně nevyrovnaná, svým neustálým smíchem se snažila maskovat smutek v krásných modrých očích. Byla velmi inteligentní, měla vzácně vyvinutou sebereflexi a rozhodně ji nebylo potřeba navést k uvědomění, že si své problémy, které za mnou přišla řešit, způsobuje svým vnitřním postojem.

Markéta vyprávěla svůj příběh s partnery, kde se neustále opakovaly stejné vzorce, a to, láska – zklamání – nedůvěra a stále dokola. Každý její partner ji odešel za jinou ženou, přestože pro něj, jak Markéta tvrdila, dělal úplně všechno, aby se měl dobře a neopustil ji. Svou tzv. láskou partnery dusila, a oni, aby se neudusili zcela, raději zvolili útěk. Markéta nedokázala oddělit svou roli ve vztahu a vždy se pasovala do pozice hyperprotektviní matky svého partnera. Dělala přece vše pro to, aby ji žádný muž neopustil. A přesně tento svůj podvědomý strach formoval její chování, až se stal skutečností. Opustil ji každý.

Stejně jako její otec opouštěl neustále svou ženu – Markétinu matku, a propadal nevěrám několikrát za rok. Markéta trávila své dětství s nešťastnou matkou, která se musela starat o své dvě děti, domácnost, vše zařizovala a hádala se se svým manželem. Všechny okolnosti v Markétě rozvinuly její nastavení z předchozích životů. Povídali jsme si o pocitech, které provází její depresi a neúspěchy v nalezení harmonického partnerství. Hledání podvědomých vzorců, plné pocitů sebelítosti, sebepodceňování, panický strach ze samoty, začíná.

První sezení

„Je mi tak pět let, to vím, nechodím ještě do školy,“ začíná se Markéta vracet do svého dětství. „Jsem u sebe v pokojíčku a slyším rodiče, jak se hádají. Zlobím se na otce, pořád nám jen ubližuje. Vybíhám z pokoje a vidím, jak celým svým tělem strčí do mamky. Chci mamku bránit a stoupnu si před ní. On mi vrazí facku, jsem strašně naštvaná, jak tohle dokáže, a začnu vzteky plakat. Mamka navíc křičí, ať se do toho nepletu. Cítím se hrozně. Nedokážu mamku bránit, jsem úplně bezmocná a hysterická a křičím na něj. On na mě také křičí, že to přeháním. Uteču před ním do pokojíčku, tak sedím a cítím se strašně. Napadají mě hrozné myšlenky,“ odmlčí se Markéta.

„Jaké myšlenky? Pokračujte. Řekněte mi všechny myšlenky, které Vás napadají,“ povzbuzuji Markétu. Dobře vím, že se blížíme k úderu hřebíčku na hlavičku. Toto je v regresi moment, kdy má klient možnost, odhalit své postoje.

„Co když od nás odejde a mamka zůstane sama, pokračuje smutným tónem Markéta. “A já jsem malá a nedokážu nic. Nedokážu nic udělat. Ani mamku neubráním. Jsem úplně neschopná. U nás doma snad nikdy nebude klid. Vůbec nevím, co mám dělat. Nemůžu dělat vůbec nic.  Nejraději bych někam utekla, rozhodně s ním nechci bydlet. Cítím, že mám velkou vazbu na mamku, a ta mě od sebe odhání. Vždyť jsem jí chtěla pomoci a ona mi vynadala.“

„Mám pocit, že bez mamky nic nezvládnu, že bez ní nemohu nic dělat. Nesmí mě takhle odhánět. Bolí mě z toho žaludek. Připadám si, že dělám všechno špatně. U nás doma je všechno špatně,“ vychrlí Markéta ze sebe seznam podvědomých přesvědčení –(tzv. postulátů), které dokonale odrážejí postoje, které sama uplatňuje ve vztazích. Podvědomě se v partnerství chová vždy tak, aby si potvrdila své vzorce. Vždy se totiž ocitne přesně ve stejné situaci, pouze s jinými aktéry – chce utéct, nechce „s ním bydlet“, cítí se odháněná, zbytečná, neschopná a propadá hysterii. Zároveň je závislá, stejně jako byla závislá na své matce.

S Markétou jsme společně pracovali několik měsíců. Docházela na sezení dvakrát týdně. Jako další ilustrativní příklad zde uvádím další událost, tentokrát z jiného života, kdy si během ní Markéta vytvářela další podvědomé vzorce, které byly příčinou vztahových problému v současném životě.

Druhé sezení

Klasickým jevem v regresi je, že pokud se zpracovává jedno téma, většinou se tím vyřeší i jiná témata, se kterými klient terapeuta ani nevyhledá. Stejně tomu bylo u Markéty. Vzpomínáte, jak v ukázce z jejího sezení byla přítomná bolest žaludku? Ta stejná bolest žaludku a nevolnost byla přítomná téměř ve všech událostech z mnoha životů, které jsme společně procházeli. Markéta v současném životě trpěla problémy se žaludkem. Velmi často jí bylo špatně jak po jídle, tak i ve stresu. A kvůli těmto potížím vážila při svých 165 cm 45 kilo. Po ukončení regresní terapie Markétiny nevolnosti zcela zmizely a váha se jí upravila, tak že vypadala velmi zdravě.

„Jsem na náměstí, je tam celkem dost lidí. Je mi zle, bolí mě žaludek. Je to přibližně sedmnácté století. Dívám se na šibenici, všude je hodně lidí. Někoho na tu šibenici přivádějí. Mám úplně stažený žaludek, bolí mě. Vím, že tam někoho chtějí pověsit, je mi úzko, mám pocit, že toho člověka znám. Cítím se hrozně provinile, mám pocit, že je to moje vina, jsem bezmocná, nemohu nic dělat. Přivážejí ho, má svázané ruce, je nešťastný, znám ho. Patřím k bohatším lidem, jsem z řad smetánky a on je chudý. Chci mu pomoci, udělala bych pro něj vše, ale nemohu. Chci ho zachránit. Připomíná mi Honzu.“ (Honza je bývalý přítel Markéty, který ji před měsícem opustil a odešel k jiné ženě).

„Chtěla bych mu to vysvětlit, ale nemohu. On dělá, že mě nevidí. Cítím z něho nenávist ke mně. Chtějí ho oběsit kvůli našemu milostnému vztahu, protože můj otec se o nás dozvěděl. Navlékli na něj nějakou křivdu, aby mě dál nechal být. On je hrozně chudý a nedokážu ho zachránit, nikdy mu to nevysvětlím, nikdy mu nebudu moci říci, že to obvinění, které můj otec vymyslel, aby ho mohli popravit, že za to nemohu. Hrozně mě bolí žaludek, je to kvůli mně. Jsem hrozná, nikdy už nebudu mít žádný vztah. Všichni kolem, ti lidi, berou to jako zábavu. Cítím se strašně prázdná a zbytečná. Neschopná cokoliv udělat. Milovala jsem ho a to ho zničilo. Nezasloužím si lásku. Stojím tam a pláču. Celý život tím pak trpím, ale umírám docela mladá, tak to tak dlouho netrvá.“

Stále stejná přesvědčení, vtíravý pocit, že musí udělat vše pro záchranu svého milovaného kombinovaný s pocity vlastní neschopnosti a výčitkami. Markétino chování v současném životě bylo řízeno přesně těmito podvědomými vzorci. Nikdy přece nebude mít žádný vztah, jak se rozhodla.

Všechny tyto vzore a paměťové emoční záznamy jsme postupně, během pár sezení, zpracovali a Markéta má dnes dvě děti a spokojené manželství.

 

Informace o pořádaných Kurzech Regresní terapie naleznete zde >>
Informace o možnosti terapeutického sezení regrese naleznete zde >>