Význam mozkových alfa vln v psychoterapii

 

Možná jste již slyšeli o měření mozkových vln a zkoumání kortikálních frekvencí. Díky měření změn v elektrickém napětí různých částí mozku, dokážeme s přesností určit, kde mozkové buňky vykazují aktivitu. Různé části mozku pak spojujeme s psychickými procesy od těch základních jako je vnímání a koordinace pohybu, až po naše nejhlubší emoce, vzpomínky a myšlenky.

Jinými slovy můžeme skutečně odhadovat, co se odehrává uvnitř mozku – tedy na materiální úrovni. Takže v praxi hlubinných terapii se setkáváme s niternými procesy a intenzivním prožíváním reality, které lze skutečně změřit. Vlastnosti naměřeného mozkového vlnění pomáhají odhalit, co se skutečně v člověku v takových chvílích děje a hlavně, že se v něm něco doopravdy děje.

Ukazuje se, že již pouhé setrvávání v hlubinném stavu v psychoterapii je samo o sobě léčivé. Pokud měříme mozkové vlny, nemůžeme samozřejmě „číst“ obsah myšlenek nebo pocitů, ale můžeme s určitostí reálně vidět jejich zvýšenou přítomnost. Vědeckým měřením však nemůžeme potvrdit ani vyvrátit pravdivost vzpomínek a záznamů, se kterými v terapii pracujeme.

V případě vzpomínek (záznamů) v hlubinných terapiích není jejich pravdivost beztak otázkou pro vědu. Výzkumem mozkových vln se však dá podpořit subjektivní autentičnost pocitů, které jsou spolu s fantazijními jevy prožívány, a se kterými se pracuje v terapii. Cílem terapie je tento prožitek organicky pozměnit. Právě tuto změnu dokážou měřené mozkové vlny velmi dobře zaznamenat.

 

Jak to tedy funguje?

Stav vědomí není něco jednorázového, ale jedná se o neustále obnovovaný proces, který je z fyzického hlediska udržován v chodu naším mozkem. Stejně jako nastartovaný motor udržuje v pohybu jakéhokoliv mechanické zařízení, tak i lidský mozek má „své“ otáčky za sekundu, které se zrychlují a zpomalují podle toho, jak se mění stav vědomí.

Psychika člověka se skládá z mnoha částí, proto k tomuto kmitání nedochází v celém mozku najednou. Každé části psychiky náleží její charakteristické vlnění. Abychom docílili léčebných změn v psychoterapii, je nutná určitá synchronizace fungování jednotlivých mozkových center. Tím se posilují zdravější vazby mezi neurony a vytváří se pozitivnější mentální schémata.  Tyto jsou pak zodpovědné za obecně harmoničtější stav klientova vnímání a nálady. Měřením vln bylo zjištěno, že pomalé kmitání mozkových vln znamená synchronizaci jednoho nebo více psychických procesů.

Nejvýznamnější z pozorovaných synchronizačních signálů, je právě alfa frekvence. Odehrává se v rozsahu okolo deseti kmitů za sekundu a tak ji lze lehce rozpoznat od jiných frekvencí, které by značily větší desynchronizaci. Alfa poukazuje na klidový a uvolněný stav klíčového centra, které je pak lépe uzpůsobené danému terapeutickému záměru. Vyplývá z toho, že jakákoliv terapeutická technika, která je vhodně doprovázena klientovým stavem alfa, je účinnější, než terapie nezohledňující výsledky stavu mozkových vln.

 

Techniky pracující ve alfa stavu

Regresní terapie
Symbolová terapie vhledem
Situační alfa terapie
Práce s vnitřními archetypy – vnitřní muž, žena a dítě
Systemické konstalace
Voice Dialog
Jungovská cesta k archetypům
EFT
KBT a mnoho dalších technik

 

Co se děje s myslí v alfa stavu, tedy stavu dominujícího alfa vlnění?

Pokud je terapie správě vedena, klient setrvává v koncetrovaném alfa stavu po celou dobu sezení.  Klient je více uvolněný a nemá tendenci cenzurovat své myšlenky a pocity. Do pozadí ustupuje racionální a logická rovina mysli, která by při své aktivaci rozbořila alfa stav. Proto je alfa stav lepším předpokladem vybavení paměťových záznamů, pro úspěšnou terapii. Klientův aktuální terapeutický prožitek je bezprostřední a nekritický.

V úrovni alfa pak dochází k abreakcím nebo odreagováním od původních traumatických záznamů v paměti klienta, což je de facto cílem psychodynamických terapií.

Většina hlubinných technik pomáhá vytvářet stabilní imunitu vůči původním spouštěčům patologického stavu nebo zcela odstraňuje stav samotný. Pro tento proces tzv. systematické desensitizace je ale nejprve nutné znovu a dobře tyto negativní stavy prožívat nebo je chápat v hlubší rovině bez běžného racionálního uvažování. Toto jde ve stavu uvolněnosti nejlépe a nejúčinněji.

Na rozdíl od uvolněné alfy si klient v běžném stavu vědomí nedokáže zachovat kritický a racionální odstup. Mozkové části se desynchronizují – tedy rozpojí, čímž se snižuje forma spolupráce mezi nimi. Negativní zkušenosti či patologické vzorce se nezpracují a nezmění tak efektivně. Z toho vyplývá, že čím lepší je  klientova práce s vlastním alfa signálem, tím úspěšnější,rychlejší a stabilnější bude psychoterapie.

K tomu, aby se v klientovi aktivoval alfa stav, pomáhají zavřené oči, vhodné osvětlení, hudba, prostředí při sezení nebo dokonce i specializovaná zařízení na záznam alfa signálu. Nejdůležitější roli hraje schopnost sebereflexe vědomého stavu, kterou je některé klienty potřeba naučit. V neposlední řadě pomáhá dovednost se do stavu alfy dostat, a to správně vedeným cvičením před samotnou terapií.

Vhodnou pomůckou může být vizualizace poklidných scén či představa číselného odpočítávání. Dalším velkým pomocníkem je klientova práce mimo sezení, v podobě meditace a relaxační techniky. Konečně, alfu posiluje správná vazba terapeut-klient, která umožňuje atmosféru otevřenosti a důvěry.

Klára Hanzalová 2021